Zůstaňme ještě chvíli u vyznání ́Slovo se stalo tělem ́ [J 1:14]. Je to ústřední sdělení celého Prologu. Zabývali jsme se výrazem Logos, tj Slovo, Smysl, Syn, Bůh, pojmem egeneto, bylo učiněno [tj Bohem]. Co si však počít se slovem tělo?
Jsme dědici řeckého způsobu myšlení[sr stať 36] a jsme jím ovlivnění. Nechci se pouštět do podrobného výkladu. Řeknu jen stručně, co je podstatné k biblickému pojmu tělo. Antropologie [tj nauka o člověku] v řeckém filosofickém myšlení je dualistická. Podle ní se člověk skládá ze dvou částí: duše psyché, která má božskou podstatu, tělo sóma, do něhož duše sestupuje [tělo je jejím vyhnanstvím]. Křesťanské učení pojmy duše a tělo používá, ale v jiném, přizpůsobeném smyslu. Ale v obecných představách často řecký dualizmus přetrvává – tělo jako část živé bytosti odlišné od duše.
Ale pojďme k hebrejským pojmům. Hebrejské myšlení pojmy tělo, duše, člověk nerozlišuje. Znamenají prakticky totéž.
H báśár tělo, tělesnost tj živé / oživené tělo, označuje celého člověka : ́vyleji svého Ducha na veškeré tělo [kól báśár tj na všechny lidi], a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat… ́ [Jl 3:1 cit v Sk 2:17]. Řečtina překládá báśár výrazem sarx tělo, lidská bytost, člověk, tělesnost tj přirozená stránka člověka…: ́každé tělo [pasa sarx tj všichni, každý člověk] uvidí Boží spásu ́ [L 3:6 cit z Iz 40:6]. ́nikoho neposuzujeme podle těla [kata sarka tj podle lidských měřítek]… ́ [2K 5:16].
Řecký výraz sóma maso, tělo, mrtvé tělo, mrtvola, má přibližný hebrejský ekvivalent ge wijjáh mrtvé tělo, mrtvola, zdechlina. Jan užívá výraz sóma důsledně jen tehdy, když mluví o Ježíšově mrtvém těle: ́Josef z Arimatie požádal Piláta… aby směl Ježíšovo [tj mrtvé] tělo [to sóma tú Iésú] sejmout z kříže ́ [J 19:38]. Slovo sarx užívá Jan ve smyslu [celý] člověk.
H nefeš duše, mysl, vůle, život, životní síla, někdo, označuje celého člověka: ́A [je] učiněn člověk [há- ’ádám] duší živou [nefeš chajjáh ] ́, český překlad ́tak se stal člověk živou bytostí ́ [Gn 2:7]. Řecký překlad nefeš je psyché, ale křesťanská Písma výraz psyché téměř výhradně užívají ve smyslu přirozený lidský život, podobně jako mnohem méně frekventované slovo bios, a na rozdíl od zóé, nestvořeného, věčného [a nám darovaného] Božího života: ́Kdo miluje svůj život [tén psychén], ztrácí jej; a kdo nenávidí svůj život [tén psychén] v tomto světě, uchová jej k životu [eis zóén] věčnému ́ [J 12:25].
Nyní můžeme říci, jaký je význam slovního spojení: ́A Slovo se stalo tělem [logos sarx egeneto] ́, tedy sdělení, či vyznání, ke kterému celý Prolog od počátku směřuje a v němž se vyjadřuje naplnění Božího záměru. Slovo tj Logos, Smysl, Syn, Bůh…, který je původcem, počátkem, smyslem a cílem celého stvoření, zvláště lidského života, se Božím tvůrčím činem stalo [bylo/je učiněno] úplným, celým, stvořeným člověkem. Na tomto místě je třeba připojit ještě dvě poznámky.
Především je třeba ještě upřesnit výraz stal se [egeneto byl učiněn], o jehož významu jsme již mluvili, a kterým se – jako božským pasivem – vyjadřuje, že událost vtělení je tvůrčím Božím činem. Za druhé je ještě třeba doplnit další význam k výrazu Logos, abychom lépe vystihli bohatost jeho obsahu v této ústřední větě Prologu. A nakonec se pokusíme ještě dále proniknou do pochopení události Vtělení. Kdo tedy je Ježíš Kristus – Slovo učiněné tělem?
O. Pavel – Reverend