Bůh mě asi zval často. Vybavuji si jeden podnět. Na střední škole mě kamarád [křesťan!] daroval Nový zákon, když jsem projevil zájem si ho přečíst. Jenže pak jsem ho ani neotevřel. Skončil doma na polici s knihami [Nový zákon, ne ten kamarád]. Promarnil jsem příležitost. Nebo to byl vklad do budoucna? Ať tak, či onak. Bůh nás má opravdu rád, a proto má s každým z nás trpělivost. Nevzdá to po prvním neúspěchu [mém! Ne Jeho!]. Počkal, až jsem na chvíli přestal být sobecky zahleděný jen do [na] sebe a na své zájmy, a zkusil to znovu… 

Bůh je nekonečně vynalézavý. ´Mnohokrát a mnoha způsoby´ [H 1:1] k nám mluví, hledá nás. A čeká ´hle, stojím u dveří a klepu, kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu…´ [Zj 3:20]. Ale nikdy nás nenutí! neláme! nevnucuje se! Nechce nás zlomit, chce nás získat. Dává se nám poznat a čeká naší svobodnou odpověď. Nechá na nás, abychom si sami všimli a odpověděli. Ne proto, že musíme, ale proto že chceme.  

Moje křesťanská víra je skutečně věc mého osobního svobodného rozhodnutí. Moje svobodná volba. Co však je svoboda, ptám se. Dostávám odpověď: že si mohu dělat co chci. Tak toto rozhodně svoboda není. Je to její opak: cochcárna, libovůle, svévole [někdy – nedej Bože – zlovůle]. Ale proč? Zkusme hledat odpověď.  

Promiňte, že se vracím. Své první setkání s Bohem jsem popsal výrazy vnější událost a prvotní impulz a zmínil několik kroků, které předcházely. To je snadné. Obtížné je obléci do slov vnitřní událost, která tvoří obsah té vnější. Bůh je nepředstavitelně velkorysý a štědrý ve svých darech. 

Domnívám se [ale vůbec si tím nejsem jistý!], že mi tehdy daroval záblesk intuitivního poznání. Asi něco jako Ježíšův výklad Petrova vyznání: ´to nemáš ze sebe, odhalil ti to můj nebeský Otec´ [sr Mt 16:17]. Zdá se, že ten okamžik určil a vymezil charakter celého směřování mé cesty víry. Je to zpětná reflexe, nebo zpětná projekce? Dnes je to jedno. Tak či tak, byl/je to dar a tajemství. Rozumem a pojmy se to pokouším uchopit vždy znovu a dodnes. Prostě, v té chvíli jsem věděl, že mi něco podstatného chybí, a věděl jsem, že je životně důležité to poznat, porozumět, pochopit a žít. A tak kladu důraz právě na pojmy – skutečnosti poznání, porozumění… 

 I zde je považuji za opravdu důležité! Nejde o to svobodu definovat. Jde o to obsahu této skutečnosti porozumět a pochopit čím je a proč. Jen tak ji mohu chtít a žít. Svoboda je ´těsná brána a úzká cesta k životu, a málokdo ji nalézá´ [Mt 7:14], totiž, je to cesta tak náročná, že většina lidí ani o svobodu nestojí. Raději zůstanou spoutaní a spokojí se pohodlnou cestou cochcárny.  

Je třeba nalézt a zvolit si výchozí bod. Na přirozené rovině jsou jím poznatky vývojové psychologie [už jsme o ní mluvili], na biblické rovině pak příběhy Stvoření [Gn 1-3], a jejich podivuhodný soulad s přirozeným poznáním [vědecká data přírodních věd aj], a ještě text sv. Pavla [Ř 7:14-25]. Začneme od Stvoření.

O. Pavel – Reverend