Hovořili jsme o tom, že víra je dar a tajemství [mystérion]. Co to znamená?  

Před osmnácti lety jsem přišel jako farář do Rumburku. Byla to malá farnost. Na nedělní bohoslužbě tak 60-80 lidí. To větší číslo v létě, když přišli chalupáři. Po půl roce jsem navrhl dospělým výuku náboženství, jakou jsme začali tady. Říkali jsme tomu katecheze pro dospělé [z Ř katécheó znít; vyučovat; učit živým hlasem]. Scházeli jsme se jednou za měsíc celých 14 let, co jsem tam byl. Na první setkání nás přišlo bezmála čtyřicet. Víc jak půlka farnosti. Všichni samozřejmě neměli stejnou výdrž, a tak nás časem ubylo… Ale proč to říkám. 

 Hned při první katechezi jsem mluvil o víře. Nevybavuji si už, co jsem říkal… Ale jeden z farníků [měl nevěřící ženu] mi řekl: ´Někdo přece víru má a někdo ji nemá. Kdo ji nemá, za to nemůže, protože ji nedostal. Víra je přece dar´. Chápal jsem ho, ale musel jsem odpovědět, že tak to není. Jak to tedy je? Co znamená, že víra je dar?  

Tak si to představme: ´Vyšel rozsévač… zrno padlo na cestu, na skálu, do trní…´ [L 8,4-8]. ´Byl čas k hostině… začali se vymlouvat… koupil jsem pole, pět párů býků, oženil jsem se…´ [L 14:16-24]. ´Mistře, co mám dělat, abych měl život? … Rozdej všechno a následuj mě… zesmutněl, protože mě velké bohatství…´ [L 18:18-23]. Mám pokračovat? Čtěte evangelium a narazíte tam na každém kroku na Ježíšovo pozvání. 

 Tři roky byly kolem něj davy lidí. Všechny stále zval. ´Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinutí. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží´ [Mt 11:2830]. A bolestný povzdech: ´Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených´ [Mt 22:14], ´Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? ´ [L 17:17]. 

 Mám pokračovat, nebo už víte? Dar se dává. Dar se přijímá. Dar mohu odmítnout, nebo odhodit… nestát o něj, neprojevit zájem. Víra, poznání Boha, následování Ježíše, evangelium, spása… To všechno je dar. V posledku úplně všechno je dar, nic nemáme jen ze sebe. Samotný život je dar. Dal mi ho Bůh a moji rodiče. 

 Víra [takto poznání Boha] je dar proto, že na dar nemám vůbec žádný nárok. Dostávám ji z Boží dobroty. Dostávám ji zadarmo. Nemohu si ji zasloužit vůbec ničím. Jen ji mohu přijmout s vděčností. Vztáhnout po ní ruku, odpovědět Bohu na pozvání. Nebo začít mluvit o polích, býcích, svatbě, co já vím o čem co kdo… 

 Jak Ježíš, ´věrný obraz Boha´ [Ko 1:15], jednal, tak s námi jedná Bůh neustále. Dar víry neustále všem dává, nabízí, zve, to jen my neslyšíme, nevidíme. Máme své býky a pole… Co jsem měl tomu muži říci? Že Bůh jeho ženu zve dnes a denně víc než dvacet let? Že ji stále zve skrze víru manžela a dvou synů? Jenže ona si dosud nevšimla? … 

 O. Pavel – Reverend